"Dnes už se temno veršem nerozsvěcí," povzdechl by možná ledaskdo spolu s Františkem Hrubínem pokud by posuzoval podle výkladů současných "svatostánků" knihy. Pár polic s poezií se choulí v koutě posledního patra a kdoví jestli. To ale neznamená, že se nerodí básníci, kteří "rozsvěcují temno veršem." Posílají své výtvory do novin, publikují na internetu a sní, že jednou schovaní za rohem budou po očku mrkat na vlastní knížku ve výkladní skříni...
Jedním z takových rodících se rozsvětlovačů může být i Miroslav Josef Tomšů. Mirek se narodil v roce 1993 ve Zlíně a celý život žije ve Slušovicích. V současnosti studuje na Fakultě aplikované informatiky UTB ve Zlíně. Píše poezii od roku 2007, v té době byly jeho básně publikovány převážně v městském zpravodaji. Po asi tříleté odmlce od roku 2011, kdy se věnoval fejetonům, se opět vrátil k básním. Tentokrát již začal publikovat v Poštovních novinách, občasně v Haló novinách a pravidelně ve Zlínském deníku. Píše také novinové články a reportáže. Aktivně propaguje literaturu. Je nadšeným členem Unie českých spisovatelů.
Zde několik ukázek z jeho tvorby doplněné fotografiemi Jaroslava Poláka (https://www.flickr.com/photos/kojotisko):
Jedním z takových rodících se rozsvětlovačů může být i Miroslav Josef Tomšů. Mirek se narodil v roce 1993 ve Zlíně a celý život žije ve Slušovicích. V současnosti studuje na Fakultě aplikované informatiky UTB ve Zlíně. Píše poezii od roku 2007, v té době byly jeho básně publikovány převážně v městském zpravodaji. Po asi tříleté odmlce od roku 2011, kdy se věnoval fejetonům, se opět vrátil k básním. Tentokrát již začal publikovat v Poštovních novinách, občasně v Haló novinách a pravidelně ve Zlínském deníku. Píše také novinové články a reportáže. Aktivně propaguje literaturu. Je nadšeným členem Unie českých spisovatelů.
Zde několik ukázek z jeho tvorby doplněné fotografiemi Jaroslava Poláka (https://www.flickr.com/photos/kojotisko):
Jobovo story
Job se ujal
slova,
chtěl lidem
říct,
že měl rád
Boha,
to píše
starozákonní list.
Job se ujal
slova
chtěl lidi
upozornit,
opakuje to
znova,
aby byli
pokorní.
Kéž by tato
slova,
byla vyryta
do mědi,
a taky do
olova,
láska má i
odpovědi.
Job dobře
věděl,
že spatří
nebeskou zář.
upřeně
k nebi hleděl
a obdivoval
Boží tvář.
Job dobře
věděl,
že jeho
Obhájce žije,
a taky
předpověděl
prosté
„Carpe diem“.
Řekl, že
spatří,
ve svém těle
Boha,
i političtí
kádři,
tím končí
jeho slova.
Taky důrazně
pravil,
„Memento
mori“,
a Starý
zákon ustavil -
je
z toho pěkné story.
Konec
Kde je nic?
Kde je konec,
když začátek je jinde.
Kde začátek,
když nevíme, kde konec je.
Tam někde ve vesmíru,
mezi hvězdami,
tam není ničemu konec,
tam nezvoní zvonec.
Tady na zemi,
tady je však závora, tam je celník.
Tady pracuje dělník,
tady je smrt.
Tady je však naděje,
tady je láska,
tady na zemi se pořád něco děje.
Temné ticho
Na hodinách
ručičky
tikají,
já dlím ve snách,
jedu
tramvají.
Jedu nocí
temnou
jedu do Ticha.
S duší
spřízněnou,
nikdo nikam
nepospíchá.
Až přejedu
za bránu,
bude tam
věčný klid?
Neuslyším
ani ránu,
uvidím jen
hvězdy třpyt.
Až přejedu
za bránu
nic
neuslyším.
Probouzím se
k ránu,
skutečnosti
rozliším.
Hodiny stále
tikají,
je tu nový
den,
V noci
jsem jel tramvají,
byl to
hloupý sen.
Navštívit na
jediný den,
chtěl bych město
Jericho.
Slyším však
stále jen
to mrazivé a
temné ticho.
