"Víte, nás kvalita knihy nezajímá, nás zajímá rychlá návratnost investice," je bežnou odpovědí velkých nakladatelů, kteří určují chod knižního trhu. Autor nový, se kterým je třeba pracovat, nebo knížka poezie, která potřebuje v komerční džungli podporu, jsou na obtíž. Trh je nakladately a distributory představován jako jakýsi fenonén nebo organizmus, který si žije svým životem a eliminuje všechno dobré a jedinou možností je se mu podřídit. "My bychom to vydali, ale trh to nechce," slýchavají autoři přečasto od svých nakladetelů, nebo: "Ne, my ten váš rukopis číst nebudem, sežeňte si dva posudky, nějaký grant a vydáme to." Všechno je naruby a přitom kvalitní, moderní, avantgardní literatury tak málo. Mnoho autorů vydává knížky vlastním nákladem bez možnosti další systematické distribuce.

Cílem blogu ASTRONAUT V MOŘI je šířit kvalitní původní českou nebo do češtiny přeloženou literaturu všech žánrů (na cestě je také paralelní blog, který bude pokrývat podobné pole v řečtině).

Tato aktivita je NEZISKOVÁ, tudíž knihy, které je a bude možné získat prostřednictvím tohoto blogu, budou stát přesně tolik, aby byly pokryty pouze přímé náklady na jejich vydání, tisk a distribuci.

Autoři a správci blogu apelují na čtenáře, aby adresu šířili, aby informovali své přátele a známé a podpořili tak kvalitní tvorbu vymykající se střednímu podbízivému proudu a svojí podporou dali najevo, že nepatří k reklamou otupělým pasivním čtenářům, ale k těm jenž dokáží rozpoznat a upřednostnit literaturu kvalitní.

Upřímné návrhy na zlepšování a rozšiřování této aktivity, stejně jako rukopisy, vlastním nákladem vydané knihy, návrhy a náměty pro další ediční činnost jsou vřele vítány.

8. března 2015

Mladá poezie ze Zlínska

"Dnes už se temno veršem nerozsvěcí," povzdechl by možná ledaskdo spolu s Františkem Hrubínem pokud by posuzoval podle výkladů současných "svatostánků" knihy. Pár polic s poezií se choulí v koutě posledního patra a kdoví jestli.  To ale neznamená, že se nerodí básníci, kteří "rozsvěcují temno veršem." Posílají své výtvory do novin, publikují na internetu a sní, že jednou schovaní za rohem budou po očku mrkat na vlastní knížku ve výkladní skříni...
Jedním z takových rodících se rozsvětlovačů může být i Miroslav Josef Tomšů. Mirek se narodil v roce 1993 ve Zlíně a celý život žije ve Slušovicích. V současnosti studuje na Fakultě aplikované informatiky UTB ve Zlíně.  Píše poezii od roku 2007, v té době byly jeho básně publikovány převážně v městském zpravodaji. Po asi tříleté odmlce od roku 2011, kdy se věnoval fejetonům, se opět vrátil k básním. Tentokrát již začal publikovat v Poštovních novinách, občasně v Haló novinách a pravidelně ve Zlínském deníku. Píše také novinové články a reportáže. Aktivně propaguje literaturu. Je nadšeným členem Unie českých spisovatelů.
Zde několik ukázek z jeho tvorby doplněné fotografiemi Jaroslava Poláka (https://www.flickr.com/photos/kojotisko):


Jobovo story

Job se ujal slova,
chtěl lidem říct,
že měl rád Boha,
to píše starozákonní list.

Job se ujal slova
chtěl lidi upozornit,
opakuje to znova,
aby byli pokorní.

Kéž by tato slova,
byla vyryta do mědi,
a taky do olova,
láska má i odpovědi.

Job dobře věděl,
že spatří nebeskou zář.
upřeně k nebi hleděl
a obdivoval Boží tvář.

Job dobře věděl,
že jeho Obhájce žije,
a taky předpověděl
prosté „Carpe diem“.

Řekl, že spatří,
ve svém těle Boha,
i političtí kádři,
tím končí jeho slova.

Taky důrazně pravil,
„Memento mori“,
a Starý zákon ustavil -

je z toho pěkné story.


Konec 


Kde je nic?
Kde je konec,
když začátek je jinde.
Kde začátek,
když nevíme, kde konec je.

Tam někde ve vesmíru,
mezi hvězdami,
tam není ničemu konec,
tam nezvoní zvonec.

Tady na zemi,
tady je však závora, tam je celník.
Tady pracuje dělník,
tady je smrt.

Tady je však naděje,
tady je láska,
tady na zemi se pořád něco děje.



Temné ticho


Na hodinách
ručičky tikají,
já dlím ve snách,
jedu tramvají.

Jedu nocí temnou
jedu do Ticha.
S duší spřízněnou,
nikdo nikam nepospíchá.

Až přejedu za bránu,
bude tam věčný klid?
Neuslyším ani ránu,
uvidím jen hvězdy třpyt.

Až přejedu za bránu
nic neuslyším.
Probouzím se k ránu,
skutečnosti rozliším.

Hodiny stále tikají,
je tu nový den,
V noci jsem jel tramvají,
byl to hloupý sen.

Navštívit na jediný den,
chtěl bych město Jericho.
Slyším však stále jen
to mrazivé a temné ticho.


Žádné komentáře:

Okomentovat