"Víte, nás kvalita knihy nezajímá, nás zajímá rychlá návratnost investice," je bežnou odpovědí velkých nakladatelů, kteří určují chod knižního trhu. Autor nový, se kterým je třeba pracovat, nebo knížka poezie, která potřebuje v komerční džungli podporu, jsou na obtíž. Trh je nakladately a distributory představován jako jakýsi fenonén nebo organizmus, který si žije svým životem a eliminuje všechno dobré a jedinou možností je se mu podřídit. "My bychom to vydali, ale trh to nechce," slýchavají autoři přečasto od svých nakladetelů, nebo: "Ne, my ten váš rukopis číst nebudem, sežeňte si dva posudky, nějaký grant a vydáme to." Všechno je naruby a přitom kvalitní, moderní, avantgardní literatury tak málo. Mnoho autorů vydává knížky vlastním nákladem bez možnosti další systematické distribuce.

Cílem blogu ASTRONAUT V MOŘI je šířit kvalitní původní českou nebo do češtiny přeloženou literaturu všech žánrů (na cestě je také paralelní blog, který bude pokrývat podobné pole v řečtině).

Tato aktivita je NEZISKOVÁ, tudíž knihy, které je a bude možné získat prostřednictvím tohoto blogu, budou stát přesně tolik, aby byly pokryty pouze přímé náklady na jejich vydání, tisk a distribuci.

Autoři a správci blogu apelují na čtenáře, aby adresu šířili, aby informovali své přátele a známé a podpořili tak kvalitní tvorbu vymykající se střednímu podbízivému proudu a svojí podporou dali najevo, že nepatří k reklamou otupělým pasivním čtenářům, ale k těm jenž dokáží rozpoznat a upřednostnit literaturu kvalitní.

Upřímné návrhy na zlepšování a rozšiřování této aktivity, stejně jako rukopisy, vlastním nákladem vydané knihy, návrhy a náměty pro další ediční činnost jsou vřele vítány.

12. března 2014

Cesta do hlubin nymburské historie

 každém z nás Nymburáků je kus paní Krásenské z Hrabalových Postřižin. Chodíme po našem městě a představujeme si jeho minulou slávu. Víme, kde cirkus Klucký plavil slony, kde jsou nymburské katakomby a nebo kde bydlel kat Mydlář. Vůbec nám nevadí, že jsou to často po generace opakované neprokázané pověsti. Ale něco pravdy na nich skutečně je. Nymburk leží na místě osídleném tisíce let, čímž se řadí mezi nejdéle kontinuálně osídlené aglomerace nejen v Čechách. To je fakt a žádná pověst. Náhodné nálezy z 19. století, menší archeologické akce minulého století, ale také výsledky systematických moderních výzkumů posledních desetiletí přinášejí nespočet důkazů. Naše „městečko u vody“ je skutečně prastaré.

Když na Předním východě rostly první bastiony okolo Jericha a první zemědělci postupovali směle Evropou, v našem Zátiší žily poslední skupinky lovců a sběračů (8500 – 5600 před  Kr.). Vyráběli tzv. štípanou industrii, tedy ulamováním úštěpů z pazourku nebo rohovce tvarovali drobné čepelky, které posléze zasazovali do komplikovanějších nástrojů. Tam, kde někteří z vás mají  v Sadské chatu, lovili ryby, v prosluněných lesích drobnou zvěř, sbírali nejrůznější plodiny. Přechod k zeměděls
tví patrně nebyl na Nymbursku žádný problém, i když tehdejší krajinu si nemůžeme představovat jako tu dněšní. Klima bylo poněkud teplejší a vlhčí, krajina prakticky kontinuálně pokrytá lesem. Labe bylo širší než dnes s mnoha slepými rameny a tůněmi. Tam, kde se dnes nacházejí těžké černozemě, nebylo možné sídlit, Labe se vylévalo z koryta a tyto hlíny byly pro první zemědělce příliš těžké k obdělávání. Jenom si představte, že tito průkopníci moderní civilizace neměli ani špendlík. Kov byl neznámou záležitostí. Půdu obdělávali klackem a políčka získávali vypalováním a mýcením lesů. A přesto se lidstvo vydalo touto nelehkou cestou. Celá východní čast Nymburka (hlavně pravobřeží Mrliny) patřila  k ohromnému sídelnímu areálu právě v době prvních zemědělců. Mnoho nálezů bylo učiněno již v 19. století, ale také např. při stavbě obchvatu spojujícího Poděbrady a Mladou Boleslav.  Některé nálezy jsou uloženy i v Národním muzeu.
Úrodné Polabí skýtalo prvním zemědělcům potenciál produkovat dostatek kvalitní potravy, a tak uvolnit některé jedince, kteří mohli cestovat, zprostředkovávat kontakty s dalšími regiony, zdokonalovat dosavadní technologie. Přicházely další skupiny z jiných, někdy i hodně vzdálených regionů. Přinášely s sebou odlišnou hmotnou kulturu, ale i odlišné zvyky, zkušenosti, technologie. Žena, symbol plodnosti, byla odsunuta do pozadí silným a mobilním mužem. Doba kamenná se pomalu začala chýlit ke svému konci. Na scénu dějin nastupuje muž metalurg a oráč.
Teď, právě na tomto místě by vás paní Krásenská dovedla do ulice Na příkopě. Vy byste se dívali na zahrádku klasického dvorku městského domu, kde byste viděli maximálně pár pobíhajících slepic, a říkala by: „Tady byla mohyla z dávných dob“ a mávala by rukou do prázdna... Ale paní Krásenská to nemohla vědět, protože k objevení mohyly došlo až v roce 1992 a kompletně prozkoumaná byla až v letech 1994 – 95. Dnes si tam můžete dojít i bez slavné předsedkyně Okrašlovacího spolku a mohylu uvidět na vlastní oči. Možná si řeknete: „nu což, nějaká mohyla, to je toho.“ Ale tato hrobka staví Nymburk mezi  lokality evropského významu. Podobné hrobky známe ze severnějších částí Evropy, ale ve střední Evropě jsou naprosto výjimečné. Dokonce můžeme říci, že nymburská mohyla je svou konstrukcí úplně ojedinělá.
Její nález byl podnětem pro dr. Karlu Motykovou, archeoložku evropského formátu, která působila v nymburském muzeu v letech 1992 – 2008, k sepsání knihy o nejstarší etapě nymburské prehistorie. Kniha Archeologické stopy dávných věků v Nymburce a středním Polabí. Doba kamenná 8500 – 2300 př. Kr. Od lovců a sběračů k patriarchálním zemědělcům vyšla v nakladetelství Ivan Ulrych – nakladatelství VEGA v Nymburce za podpory Města Nymburka, Polabského muzea a Vodvodů a kanalizací Nymburka a.s. Jedná se o velmi reprezentativní publikaci, jakých se dnes vydává velmi málo. I přes vysokou odbornost textu, se nejedná o akademickou publikaci. Kniha je určena široké čtenářské obci. Rozhodně však není poplatná lacinému vkusu. Popisované jevy nezjednodušuje ani v nejmenším. Autorka nepodceňuje čtenářovu inteligenci ani v nejmenším a dělí s s ním i o detailní problematiku našeho oboru. Jedná se o velmi seriózní text, ve kterém autorka neopomenula doložit každé své tvrzení, podtrhnout místa, kde archeologie stojí na tenkém ledě. I přesto je text čtivý, pochopitelný a logický. Jasnou orientaci v zajímavé, ale ne úplně snadné problematiky, umožňují pasáže, kde autorka vysvětluje souvislosti, způsoby a cíle archeologovy práce i obecnější souvislosti. Autorka je velmi komunitativní směrem k čtenářům, vyzývá je, aby si konkrétní monumenty představili, aby se sami zamysleli, aby případně sami vyhledali to, které místo. Nic čtenářům nezakrývá, nic neidelaizuje. V knize se dočtete i tom, kde archeologie pochybila. Čtenář se tak stává aktivním v archeologické procesu a autorka jej tak také chápe.
Na cestu do hlubin nymburské prehistorie se vydává právě v době tz. mezolitu,  v době před 10.000 lety. Poté se věnuje  stopám aktivit prvních zemědělců v Nymburce a nejbližším okolí (neolit: 5600 – 4500 před Kr.). Podle mého názoru je pro laického čtenáře cenná pasáž o tom, jak se první zemědělci dostali na Nymbursko, kde žili, proč a jak. Následuje období přechodu k patriarchální společnosti (eneolit: 4500 – 2300 před Kr.). Závěrečná a nejobsáhlejší kapitola této knihy je věnována  právě tzv. nymburské mohyle. Jedná se o masivní kamennou hrobovou skříň,  v jejíchž útrobách byl uložen ve skrčené poloze starší muž se svou osobní zbraní (luk a šípy). K jeho pohřbu došlo před více než 5000 lety. Proč právě tomuto jedinci byla poskytnuta takováto pocta? Kdo to byl? Proč byla zvolena tato konstrukce hrobky a nebyl uložen do obyčejné hrobové jámy, jak bylo tehdy v České kotlině zvykem? Byl tento muž odjinud? Procházel oblastí, nešťastně zde zahynul a byl pak pohřben podle zvyklostí svého lidu? Proč byl pohřben právě na opukovém výchozu u labského brodu? Je to náhoda nebo záměr?Měl vůdčí postavení ve skupině? Na takové a podobné otázky nemůže archeologie odpovědět přímo, což neznamená, že by se jim vyhýbala. Na základě indícií, etnologických paralel, údajů z raných historických pramenů, ale také různými dedukčními a kombinačními postupy může vyloučit nebo potvrdit některé hypotézy. Autorka knihy nabízí jednu z pravděpodobných vědeckých interpretací, která se stala předlohou pro dokument prezentovaný v památníku vystavěném nad mohylou, který můžete navštívit, pokud jste tak již neučinili. Je velmi cenné, že se autorka vydala na cestu úvah o myšlenkovém světě dávných společností ukrytém za nám známým zlomkem hmotné kultury. V úvodních kapitolách je např. diskutována problematika pozdněneolitických kruhových příkopových objektů (tzv. rondelů), které byly nalezeny i v nejbližším okolí města Nymburka. Jejich přesná funkce je neznámá, ale bez obav je možné prohlásit, že měly souvislost se světem představ tehdejších lidí. (Není možné vyloučit, že se – bez legrace - jedná o „první fotbalová hřiště“.)  Na samém konci svého textu zveřejnila autorka úvahu o tzv. picích rituálech, a tak navštěvujte hojně a bez výčitek svědomí nymburské hospůdky. Je to zvyk starý přes 6000 let.
Na stránkách knihy podrobně popsán a dokumentován postup archeologů při odkrývání mohyly, detaily nálezu, ale také komplikace s realizací výzkumného projektu a následné rekonstrukce.
Kdo máte Nymburk rádi, věřte, že se budete ke knize vracet. Je možné ji také použít jako průvodce na netradičních procházkách po městě a jeho okolí. Jen málo měst v Čechách se může pyšnit podobnou publikací. Nymburk měl štěstí, že turbuletní doba po roce 1989 namířila kroky dr. Motykové do našeho města (na čemž má zásluhu další z archeoložek Nymburska dr. Hedvika Sedláčková). Tato práce je také jedním z neotřesitelných dokladů, že archeologie a zkoumání naší minulosti není „mlácením prázné slámy“ ani „přepychem“, který si naše společnost nemůže dovolit. Je to naopak investice do budoucnosti. Z minulosti je možné čerpat data týkající se zákonitostí přírody i lidské společnosti; jako na divadle sledovat, jak lidé reagovali na kritické situace, jak si dokázali přizpůsobit nepříznivé podmínky, ale také, kde jsme my lidé selhali. Výzvou pro nás je podobné situace obejít (kéž by!). Proto neváhejte, krásnou knížku na křídě si pořiďte a vydejte se na výlet dlouhý tisícovky let.
Mám moc ráda Nymburk, ale také paní dr. Motykovou. Vážím si jejího archeologického díla, její zodpovědnosti k oboru, k historii, ke kulturním památkám, její neutuchající pracovitosti, lásky k archeologii i k Nymburku. Obdivuji její důslednost v odborném i soukromém životě. Měla jsem tu čest s dr. Motykovou spolupracovat ještě jako studentka archeologie právě na nymburských záchranných výzkumech. Mnohé jsem se naučila a rozhodně tuto významnou badatelku považuji za jednoho ze svých učitelů a vzorů.

Knížku je možné získat ve většině elektronických knihkupectví. Např.:  http://www.kosmas.cz/knihy/189770/archeologicke-stopy-davnych-veku-v-nymburce-a-ve-strednim-polabi/



Žádné komentáře:

Okomentovat