Psát trny a šťávou z rudých růží

Astronaut v moři Danielu Strožovi:


Danieli, Danieli,
sonet číst jsme zapomněli.
Prý zaostalá forma to je,
dnes už tak nikdo nemejluje.


Danieli, Danieli,
všichni jakous Lauru měli.
Kdo by to však přiznat chtěl,
ten by z kola vyletěl.


Tomu se dnes nehoví,
ukázat se v lidském hávu,
že máš srdce, tělo, hlavu...


Správný občan dobře ví,
co je dneska sto-pro-in:
...Kastrovaný cherubín.

Daniel Strož čtenářům:
(ukázka ze sbírky "Psát trny a šťávou z rudých růží" s podtitulem "Sonety", obsahující 43 číslovaných básní, jenž vyšla v nakladatelství Periskop v roce 2011, s ilustracemi Františka Doubka, v redakci Karla Sýse)


IV.
Nečekám, že bys mě ještě poznala,
léta jdou, časy se nevrací.
Nejen tvou vinou láska nám přezrála,
jen tobě však byla legrací.


Nečekám vůbec, že by ses změnila,
vždyť odešlas kamsi za štěstím.
Někam, kde všechny své sny sis splnila; 
kam přijít lze s novou pověstí.


Nečekám už, že do tvé tváře bledé
pohlédnu někdy v životě tom.
A pohladit tě se mi nepovede,


jsi cizí teď, vzdálená, nepatříš mně.
Jen pohádky přinášejí zlom...
Važ si jich. Vyhojí duši náramně. 


V. 
Přísahám, ženy zbožňuji vás,
ať máte světlý i tmavý vlas.
Ať ňadra malá, velká máte,
hlavně, že studu nepoznáte


víc, než se sluší. Toť hlavní věc!
Věřte mi, že zve se pitomec, 
kdož vybírá si mezi vámi.
Kdo třídí na služky a dámy,


dělí vás na horší a lepší.
Ženy jste všechny jedinečné,
a to tvrdím v úctě k vám; ve vší.


Přísahám ženy, zbožňuji vás!
Jste jako drahokamy sličné;
mladičké, starší, znovu a zas.


XVII.
Nechte mne dozpívat ty písně,
jimž stejně nemůžete rozumět.
Vždyť k pochopení nejsou tísně
básníka, jehož přestal bavit svět.


Chřadnu a perem se podpírám,
odmítám už i milovat ženy.
Jen tu a tam poddávám se hrám
s těmi, co v pajzlech jsou roztroušeny.


Miloval jsem, pil, nezřízeně žil,
proto znám původ svých chorob všech.
Přesto: kdybych se rána nedožil,


bude tak na rtech s jediným jménem!
S tím tvým, lásko, s nímž dojde mi dech 
a příkryt jim budu pod kamenem.


XXI.
V dopisu určeném mé ženě
napsala jsi, ať si mě hlídá,
zálety mi zapovídá,
ale to trochu opožděně.


Předtím jsi přece ty byla tou,
střežící každý můj krůček
a za dotek ženských ruček
vyhrožovala hned odplatou.


Ty bývalas po celá léta 
k pohledům jiných žárlivá.
A v posteli pak tesklivá,


když čítal jsem ti romaneta.
Rád ten tvůj úskok odpouštím.
A doznávám: Bylas mi vším!


XXVI.
Nemám se opravdu čím chvástat,
umím jen trochu psát, víc chlastat
a ženské střídat, jak noční pajzly.
Jenomže potkal jsem větší hajzly,


ty vyskytují se v politice.
Není jich míň, spíš čím dál více
a stupňuje se jejich žravost. 
Neumí mít z živoa radost,


cpou si jen své bezedné kapsy.
Že nechcípaj na kolapsy
je tím, že mají dobrou péči.


Tyhle zrůdy znají jen sebe
a svědomí je nezazebe.
Čím tluščí břichy, mozky tenčí.  


O autorovi, úspěšném básníkovi, esejistovi, žurnalistovi, nakladateli a politikovi se můžete dočíst více na: 


http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1126


http://blisty.cz/art/41917.html
________________________________________________________
Jak knihu získat?

Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.

Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha Psát trny a šťávou z rucdých růží stojí 77 Kč, 

37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Kapesní déšť a pak Z hvězdy pod okap

Dnes představujeme dvě sbírky: Kapesní déšť a Z hvězdy pod okap, za které jejich autorka, básnířka a houslistka Eva Frantinová obrdžela na podzim 2011 cenu Unie českých spisovatelů.

Eva vstoupila do poezie  v 70. letech 20. století sotva plnoletá. Dnes má na kontě ke dvěma desítkám knih. Její prvotina Noci bez hranic vyšla v Mladé frontě v roce 1979. Za sbírku Vzkaz bose stopy (Alfa-Omega 1999) jí byla v roce 2000 Masarykovou akademií udělena cena K. H. Máchy.

V „normální době“ by Eva byla slavnou spisovatelkou a děti by se o ní učily ve škole, zvaly by jí na besedy a ptaly by se jak se pozná, že „báseň klepe na dvěře“. Dnes si však doba žádá jiné pistolníky; na lyriku nemá nikdo čas ani peníze. Leda tak úšklebek. Naše doba je velmi prozaická macecha, co nás krmí geneticky upravenou tupostí, až už nám skoro chutná. A tak Eva píše dál do linek a notových osnov mimo Newtonův čas to, co žije, co cítí a co si myslí, včetně dobře mířených střel do těch řad, odkud by naivní našinec čekal když ne podporu, tak alespoň mlčení solidarity:

„Tuhle jsem si přečetla článek páně Hejzlara o neduživém těle současné literatury. Naše básně, knihy povídek, kritické studie, to všechno stojí na sto let a ještě starších kostech, které vržou snad ještě starší písně – Teréza Nováková je proti nám rockerka a Petr Bezruč literární pankáč na penzi! Někdo se nad tím možná zasmál, někdo zalitoval, další nás s chutí zašlápl i s celou Unií do země: stejně jste žili marně! Já zas měla chuť zajít do Optiky a koupit panu Hejzlarovi brýle a ve Svítidlech čtecí tabulku. Pěkně osvětlenou, takovou, která by byla krásným dárkem k vánocům a dá se připojit k notebooku. Až pojede vlakem přes Všestudy, mohl by si přečíst něco nejen ode mne, ale hlavně také od ostatních. Šťastnou cestu!” (Obrys-Kmen, 9. 12. 2011).

Sbírku Kapesní déšť vydalo v roce 2011 nakladatelství Printia. Z přebalu na nás mávají postavy Vojtěcha Koláříka a v útrobách v pravdě kapesní knihy si hoví téměř pět tuctů básní, které by kritika zařadila do šuplíku intimní lyriky, my normální smrtelníci do vlastních životů:


Dříví


Když tiskneme se k sobě
já a ty
objetí zapraská
jako bys podpálil hranici
nicoty...

Rozkoš před n. l.

Možná jsme zatoulané děti

-          bez automobilů internetu

stíháme den po dni

a hlavy jak napité pivoňkové květy

k sluneční sprše obracíme – k létu.

Výzva

Jsem tvoje klika

kukátko

zvonek

živý pant

zavěš se na mne

když jsi sám!

Místo

Šetříme slovy

ale kdoví

zda ticho není básní

zatímco místo po nás zaroste

jako po zubu

v dásni...

Tři es

Nejsi snad prošlý jízdní řád:

steskem

starostmi

spěchem

přeškrtán?

Z hvězdy pod okap se dostanete s knížkou z edice Báseň na sobotu nakladatelství Periskop. Ihned, jak vezmete do ruky sbírku příjemného čtvercového formátu, bude vám jasné, že obálka pochází z dílny Františka Dostála. Až na jednu několikastránkovou skladbu obsahuje sbírka stručné několikařádkové verše/aforismy. I když tato forma není nová a prakticky nenajdete moderního básníka, který by se v ní nevyřádil,  tudíž byste si mohli myslet, že útvar byl vyčerpán, že už toho víc není, co by bylo možné říci na pár řádcích. Při čtení Eviných aforismů budeteme mít úplně opačný pocit. Lehkost a přirozenost jejího psaní, moudrost skrytá, nebo lépe řečeno obsažená, v každém i v tom nejobyčejnějším okamžiku, v té nejprostší věci, jakoby jasně davály najevo, že jejich autorka je tady doma a že kdo umí, ten umí...

(Co vybrat, když nechci opsat celou knihu?)

Den pro Verdiho

Ach jak štěstí – opera

hrne se (pro nás) do pera...

Blázen

V útulně Trávník které zrezla petlice

Svalit se na zem

(pod hlavou básně –

-          světlice)

Omluvenka

Nemohu přijít – jsem bohatý...

Rozpočitadlo

Jak po dálnici sviští kamiony vzpomeň:

kolik kol nahuštěných hořem

už tě minulo...

Maratóm

Srdce je v poklusu a život kříčí:

Ještě jedno kolo!

XXX

Co taje déle na jazyku

-          zmrzlina

nebo vteřina?

První mail

Dopis ztratil písmena

Písmena papír

Parír ruce

Ruce šustění

Předělaná koleda

Život jde po ledu

Ztratil klíč od medu...

Až sytý hladovému uvěří

Co křičí němí

uslyšíme

Jak chodí chromí

uvidíme

Jak píše bezruký

přečteme si!

Přečtěte si! Nebudete litovat!

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.

Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha Kapesní déšť stojí 85 Kč, 

Z hvězdy pod okap rovných 100 Kč, 

37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

"...drceni koly Jaguára,"

první sbírka Barbary Y. Flamand, vydaná v roce 1968 nakladatelstvím P. J. Oswalda v Hofleur (Francie), zahajuje sérii třináccti sbírek, z nichž poslední vyšla v dvojjazyčném vydání francouzsko-českém v Onyxu v dubnu 2009 pod názvem "La patience du guetteur d'aube/ Trpělivost lovce úsvitu." třináct sbírek, které všechny svědčí o znepokojení básnířky  lidským osudem a její schopnosti vcítit se do stavů duše člověka. Proč po vydání řady jejích sbírek jsem teprve teď vydala prvotinu, která mi byla známá už od prvního objevu autorčina díla v roce 1994?

Tato sbírka nám umožní posoudit její autorskou dráhu. Je to přímočará cesta, která neopouští filozofii pouta mez osudem jednoho člověka a osudem celé společnosti Při zkoumání politických a sociálních jevů vyniká její bojovnost, která s věkem nepolevuje. Hluboká a zraňovaná citlivost se projevuje ve vztahu básnířky ke světu a ke svému vnitřnímu já. V jejím silném, často výbušném stylu, který autorka časem mistrně rozvíjí. Mým dalším úmyslem při publikování této první sbírky bylo připomenout, nakolik byla léta šedesátá bohatá na historické události, na pokusy o přeměnu světa: boje za zrovnoprávnění černochů v Jižní Africe, v Americe, opozice proti diktaturám, květen 1968 ve Francii. Ale Barbara Y. Flamand neumísťuje své básně pouze do událostí, ale báseň se stává signálem a výzvou k požadavku důstojného života, i ideálu, který prochází celou Historií a k němuž se muži a ženy upnuli tělem i duší. Hlavní nosná linka její sbírky: odmítnutí reality ovládané úzkým individualismem a  egoismem, vládou podrřízenou penězům a produkující nepřijatelné bezpráví. V dramatické básni "Návrat", která zakončuje tuto sbírku, její hlavní postava symbolicky přebírá štafetu předešlých generací, zaujímá místo v Historii a dává svému životu smysl.

Již v roce 1968, kdy byla první sbírka vydána, se Barbara Y. Flamand bouří proti společnosti, která zapomíná na minulost, libuje se ve stylu "žít okamžikem" a "každý pro sebe", což je příčinou ztráty morálních hodnot a vytěsnění existenční otázky z vědomí.

"...drceni koly Jaguára" vyjadřuje úctu k lidem, kteří  v osobním a veřejném životě hledají svou hodnotu skrze tázání se po smyslu věcí a skrze vůli dosáhnout své realizace jak na úrovni osobní, tak i společnské. Tento název první sbírky přivádí k úvaze o bezostyšném bohatství a násilí, které vyvolává. Další díla ukážou prozíravost autorky a její sílu vloženou do odsouzení.

Zároveň tato sbírka, jakož i ty následující, zahrnuje intimní rozměr našeho bytí, důležitost tělesnosti a smyslnosti, místy v dané době odvážně vyjadřované.

Předmluva  ke knize

Jana Černá

V této sbírce, jejíž originál přeložila Jana Černá a přebásnili Draga Zlatníková a Karel Sýs, jsem si s pohnutím přečetla báseň věnovanou řeckému skladateli a celoživotnímu bojovníkovi za svobodu a demokracii, foenomenálnímu Mikisovi Theodorakisovi. Autorka touto básní, kterou napsala v druhé polovině 60. let 20. století, kdy řecký lid trpěl pod knutou tzv. plukovnické diktatury, znovu prokázala svůj neomysný instink oddělující správné, hodnotné a spravedlivé od nicotného, špatného a podlého. Mikis Theodorakis svým celoživotním počínáním prokázal, že si báseň inteligentní B. Y: Flamand rozhodně zasloužil.

Přátelé, uvěznili mě!

Ale jen moje tělo zajali,

má mysl poletuje svobodně.

Jestli mi bitím zlomí tělo, 

mé srdce bude přesto vzdorovat,

ani velitel, ani železa, ani mučení 

nemohou prolomit věčnou schránku

spojenou se zemí - svou matricí.

Přátelé, neplačte pro mne.

Proste za ty, kdo sklánějí hlavu,

když slunce prodlužuje stíny jejich vrahů.

Věřte mi, jestli umřu, znovu se zrodím,

s tóny a akordy na rtech,

veselými i bolavými,

jak mi osud nadělí

lásku, rozkoš či hořkost.

Vždyť má duše ani tělo nezpívaly

pro hyeny v krajkách,

nýbrž aby si mohla notovat ulice 

pro uličníky, vyděděnce, neviňátka,

pro slávu úsvitu, pro zažehnutí víry,

pro paži, co se napřimuje a nikdy neklesne,

když i radost chybí

k životu za hrobem.

Pojď! jen ať se mě železo zraní!

Nepodřeknu se, nic nepřiznám,

až do konce zůstanu mužem,

neplačte nad tím, co ze mne zbude.

Ano, hněv a nezrušitelnou pomstu

při vzpomínce na ně, při vzpomínce na mne,

tu přivolávám! Za Manolise, Lambrakise,

za tisíc a jednoho a za všechny, jež neznám jménem.

nespočítáě paže

zkřížené na jejich křížích.

O nich, o nás všech, i o mně

ať si Bůůh myslí, co mu libo.

Nás chrání naše nevinnost,

neboť jsme hlasitě žádali

důstojný byt na zemi a spravedlivě rozdělenou hojnost 

právo a čest, co Bůh lidem dluží. 

_________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresu astronautvmori@gmail.com  případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 108 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Karel Sýs nás rozmazluje!

I dnes, kdy poezie je záměrně odstavována když ne slepou kolej, tak alespoň na tu vedlejší, se  občas objeví bílá vrána v podobě sbírky, krerou když jednou vezemete do ruky, musíte jí mít doma. 

"Malou inventuru"  Karla Sýse si zamilujete ještě dříve, než si vůbec přečtete první verš. Velký čvercový formát, pevné desky a nádherné barevné ilustrace akademického malíře Vojtěcha Kolaříka. Každá, úplně kažná báseň má svou ilustraci... Můžete si číst básničky a k tomu si prohlížet obrázky, můžete si ale naopak prohlížet obrázky a k tomu přečíst nějakou tu báseň. Pokud vás zajímá, co takový básník má, co by chtěl, čím by chtěl být a čím ne, co nenávidí a co miluje, čím je a co nemá, jste na té nejsprávnější adrese.

Uvádíme malou ukázku básníkových aktiv a pasiv: 

Mám tašku

Polyká věci větší než je sama.

Právě tak spolkne ryba trojstěžník

a dámská rukavička ruku boxera.

Mám sešit

Rozevřu ho – ukážu divákům – je prázdný.

Zavřu ho, zamyslím se, a je plný písmen.

Mám sešit s dvojitým dnem.

Chtěl bych být

Rybou vystrkující hlavu z vody

Věží vystrkující hlavu z písku

Stromem vystrkujícím hlavu z parku

Nechtěl bych být

Vodou zavírající se nad utopencem

Kamenem zavírajícím se nad hrobem

Věncem klesajícím na kámen

NEMÁM

čas abych se vypsal

NEMÁM

čas abych se vyspal

NEMÁM
majetek abych ho sepsal

NEMÁM

nepřítele abych ho sepsul

NEMÁM

sud inkoustu abych ho vypsal

NEMÁM

les abych ho popsal

NEZNÁM

smrt abych ji zapsal

NEZNÁM

smrt abych ji zaspal

Představovat autora je asi úplně zbytečné. Karel Sýs je rozhodně jedním z nejproduktivnějších a nejtalentovanějších (a patrně i nejpracovitějších) básníků v Čechách. V jeho bibliografii čítájící přes 50 titulů nenajdete jenom básnické sbírky, ale také básnickou prózu, knížky pro děti, politickou satiru, eseje ale dokonce historické knihy, které nedluží nic svým básnickým kolegyním.

Karel Sýs je předsedou Unie českých spisovatelů a  vedoucím redaktorem literárního týdeníku Obrys-Kmen (www.obrys-kmen.cz).

________________________________________________________________

Jak knihu získat?
Jako obvykle.

Objednávku pošlete na e-mailovou adresuastronautvmori@gmail.com případně na vera.klontza@gmail.com

Uveďte počet výtisků, adresu, kam si přejete knížku zaslat a způsob platby.
Platit můžete dobírkou nebo převodem na účet. (Detaily najdete v pravém sloupci blogu)

Kniha stojí 199 Kč, 37Kč doporučená zásilka (do 8 knih v balíčku).

Příběhy jednoho z bezvýznamných bohů. Ukázka z připravované knihy aténského básníka Elia Fukise

Vrchol

V zamrzlých polích Antarktidy

jediné, co chybělo,

bylo Slunce,

kterého bylo přemíra jenom na Sahaře.

V horku a tichu pouště

jediné, čeho se nedostávalo,

byla vláha,

které byl nadbytek pouze v Amazonii.

Ztracenému v ráji Amazonky

jediné, co chybí

jsou horské vrcholy,

jichž je nadbytek pouze v Himalájích.

Teď, když stojím na nejvyšším himalajském

štítu a rozhlížím se kolem,

vidím,

že nemá smysl snít o něčem jiném.

Na absolutním vrcholu

absolutní bezpečnost a klid,

hmatatelné a ničím nerušené.

Takže tady můžu

umřít...

...na samotu.

Proto...

rozhodnu-li se žít,

jediný možný způsob je

sestoupit dolů.

Chuďas u soudu

Nezávislí pozorovatelé předvídají,

že alespoň jednou za život budu mít pravdu.

Jaký obličej bude mít moje pravda?

Jak bude stará?

A peněženka?

Prázdnou nebo plnou ji bude mít?

Jsem si jistý,

že slova na mou obranu

budou vypůjčena z jazyků, co se s nimi dávno nemluví.

A to proto, že prozatím

neexistuje žádný srozumitelný slovník,

co by mě ochránil.

Vidíte tedy,

ta moje pravda bude velmi stará.

Vědci, kteří uslyší mou obhajobu,

ji budou zkoumat

jak mrtvolu,

s jejímž nálezem nepočítali,

jenž jim spadla na cestu

za hvězdnou kariérou.

Stačí, když se zaměří na leb

plnou nápisů o životě,

co se ztratil.

Zde je jasně a bez sebeklamu řečeno,

že společně  s lidmi zklamalo i slunce.

Nedokázalo se rozhořet světlem,

které by stálo za to, aby  jej dostali

smrtelníci,

smrtelníci jako já.

A tenhle chaos

jak z jiného světa, chaos

z moudrosti kdoví kterého hmotného boha,

bude darován nám všem.

Co to ostatní...

Hrudník... klouby... obratle...

Od té doby, co se dozvěděli tu černočernou zprávu,

že bozi spravedlnosti nikdy neexistovali ani v legendách,

zklamání z nesmyslnosti světa,

pochopili, že drželi při životě

samotné peklo.

A co se týče naděje...

                        ...snů

                        ...citů

a jiných řeckých cností?

Pravděpodobně

jak beznadějný bezdomovec

jsou všechny schoulené kdesi uvnitř nás.

Ale soudce nic takového nezajímá.

Řecké cnosti...

Pravdy duše...

Soudci si žádají hmotných důkazů,

                        konkrétních,

                        hmatatelných.

A já i tentokrát

vypadám tak uboze,

protože moje pravda je bohužel

věčná.

Básník Elias Fukis 

pochází s Epiru, ale žije v Athénách. 

Kniha "Příběhy jednoho z bezvýznamných bohů" je osobitým pohledem na chod dnešního světa. Jednotlivé básně na první pohled připomínají biblické nebo antické mýty, ale i přesto je zřejmé, že se jedná o autorův syrový bezprostřední prožitek. Jejich pesimismus odráží stav země v předvečer krize.

Sbírka vyšla poprvé v Řecku v roce 2007 a byla přeloženo do Angličtiny a Italštiny. 

České vydání je naplánováno na druhé čtvrtletí 2012.  

Prozatím můžete navštívit autorův zajímavý blog: http://cosmopoems.blogspot.com/